dominanta města Hradec Králové

Název Bílá věž dostala díky zářivé barvě hořického pískovce, ze kterého je postavena. Ve svých útrobách ukrývá třetí největší historický zvon České republiky - Augustin, původní hodinový stroj Josefa Božka a díky velkorysé rekonstrukci uskutečněné městem Hradec Králové v letech 2013 až 2015 i unikátní skleněný model věže a moderní audiovizuální technologii, která při výstupu na věž přináší nepřeberné množství příležitostí pro zábavu i poučení.

Projekt Rekonstrukce Bílé věže je zařazen do Integrovaného plánu rozvoje města Hradec Králové „Centrum města = pól růstu a rozvoje města“, aktivita 2.1.3 Ochrana a obnova památek a historických objektů. Projekt je spolufinancován z Evropského fondu pro regionální rozvoj v rámci Regionálního operačního programu NUTS II Severovýchod, oblast podpory 2.1 Rozvoj regionálních center.

Dne 7. června 1574, za primase Martina Cejpa z Peclinovce, byla z milodarů obyvatel uprostřed západní strany Velkého náměstí v Hradci Králové zahájena stavba Bílé věže. Během následujících šesti let na čtvercovém základu 10 x 10 metrů vyrostla 48 metrů vysoká věž z hořického pískovce.
Pak následovala stavba střechy, která několikrát změnila tvar i barvu. Svítívala mědí, bývala bělošedá nebo zelená. Každou změnu pochopitelně přijímala veřejnost s krajní nevolí. Poslední přeměna tvaru přidala roku 1840 věži 20 metrů výšky.

V Bílé věži, zhruba 35 metrů nad zemí, je zavěšen druhý nejtěžší a největší zvon v Čechách. Jeho spodní průměr je 206 cm, hmotnost asi 8000 kg a nárazový tón zvonu je C1. Poprvé se rozezněl v roce 1509 ze dřevěné zvonice, protože město nemělo takovou věž, do které by mohlo tak těžký a velký zvon zavěsit. Tak musel zvon čekat 72 let, a to až do roku 1581, kdy byl vytažen na  Bílou věž. Zvonění na městský zvon bývalo u příležitosti zahájení a skončení výročních trhů, při nebezpečí ohně, ke svolávání městské rady nebo při jiných slavných nebo nebezpečných okamžicích pro město Hradec Králové. Na zvon se nezvonilo pravidelně. Od roku 1705 je zasvěcen sv. Augustinovi. Protože do věže udeřil blesk, začalo vedení města pátrat po příčině. Zjistilo se, že zvon s největší pravděpodobností nebyl posvěcen, což tedy na žádost městského magistrátu učinil roku 1705 biskup Tobiáš Jan Becker. V roce 1850 a v roce 1903 srdce zvonu puklo.

V roce 1928 byla završena generální oprava zvonu Augustin firmou Buřil a Riss z Kuklen – Hradec Králové. Poslední oficiální zvonění bylo 13. 12. 1967. Zvon se opět rozezněl 19. 1. 2008. Město Hradec Králové vyčlenilo 265 000 Kč na všechny práce, které souvisely s uvedením zvonu do provozu. Vlastní restaurování provedl český zvonař Petr Rudolf Manoušek. Zvonu požehnal 28. 8. 2008 24. sídelní biskup Královéhradecké diecéze Mons. ThLic. Dominik Duka, OP za přítomnosti primátora města Hradce Králové ing. Otakara Divíška a široké veřejnosti.
Od této doby zvon Augustin zvoní podle Ročního zvonového řádu, který každý rok schvaluje Rada města Hradec Králové. Zvon je vyzdoben na východní straně dvouocasým lvem a na západní straně orlicí. U obou znaků se předpokládá, že se jedná buď o znaky Českého království, nebo Hradce Králové.

Roku 1585 začal na Bílé věži Hradečanům odměřovat čas orloj. Zhotovil ho hodinář Vavřinec z Nového Města pražského. Dne 1. října 1829 byl uveden do chodu nový orloj, který zkonstruoval a ručně zhotovil Josef Božek, mechanik a hodinář stavovského polytechnického ústavu v Praze. Stroj s kyvadlem dlouhým 440 cm ovládal 4 ciferníky o průměrech 600 cm, každý s hodinovou rafií dlouhou 336 cm, minutovou 260 cm a s číslicemi vysokými 80 cm. Odbíjel hodinové čtvrti a opakoval i hodiny. S hodinami na Bílé věži byly odjakživa potíže. Dlouhých 238 let, až do roku 1829, měly takzvaný celý neboli český ciferník, rozdělený na 24 hodin. První hodina na něm začínala západem slunce. Koncem 19. století se už silně zpožďovaly, v roce 1923 je zastavil blesk. V roce 1929 polámala vichřice rafie. Také věž si občas vyžádala opravu. Jednu takovou nařídilo 13. září 1836 pražské zemské gubernium.

Mimo materiál, o kterém se předpokládalo, že bude obcí věnován, činil rozpočet na opravu 1380 zlatých konvenční měny. Tehdy vznikl spor mezi městem a katolickou církví o to, kdo opravu zaplatí. Ukázalo se, že není jasné, kdo je vlastně majitelem Bílé věže. Mluvčí církve, děkan Valenta, tehdy poukázal, že Bílá věž nebyla postavena k náboženským účelům, že je ozdobena znaky a heslem světských vrchností, že stavebně nesouvisí s katedrálou sv. Ducha, že má funkci městské hlásky, že je trvalým obydlím hlásného, kterého platí obec, že obec zajišťuje chod orloje a že věž byla postavena městem téměř o tři století po sv. Duchu.

Gubernium po dvouletém sporu rozhodlo 22. října 1838, že Bílá věž patří městu, a to že tedy zaplatí opravu. Ale protože za zvonění Augustinem plynou poplatky nikoli do městské, ale zádušní pokladny, má se církev na opravě finančně podílet.

V roce 1936 napsal městský tajemník právní rada L. Domečka, že zvon Augustin je zapsán v inventářích jako majetek sv. Ducha a že již kronikář, jezuita Fr. Švenda (1741-1822), nazývá Augustina jeho klenotem. Další oprava Bílé věže proběhla v letech 1989 až 1991 a poslední v letech 2013 až 2015.
 
Nad renesančním portálem Bílé věže je vytesáno latinské heslo císaře Maxmiliána II.: „Deus providebit, vigilandum tamen“. Vedle českého překladu „Bůh bude prozřetelným, přesto je třeba bdít“ se v literatuře vyskytují překlady volnější, například „I při vší prozřetelnosti Boží my bdíme“.